Americké námořnictvo vyhodnocuje kapacitu domácích loděnic pro podporu výstavby svých jaderných útočných ponorek nové generace SSN(X), a shání informace od potenciálních hlavních dodavatelů o jejich infrastruktuře, technických možnostech a budoucích investičních požadavcích.
Velitelství námořních systémů (NAVSEA) prostřednictvím své organizace Team Submarine a kanceláře programu SSN(X) (PMS 351) vydalo 9. října oznámení o vyhledávání zdrojů za účelem shromáždění informací z oboru pro průzkum trhu a plánování akvizic. Odpovědi je třeba zaslat do 15. října 2026.
Cílem je získat základní informace o domácích průmyslových kapacitách, identifikovat potenciální potřeby kapitálových investic a informovat námořnictvo o možnostech výstavby ponorek SSN(X). Hodnocení se zaměřuje na kapacity zařízení a pracovní síly potřebné k podpoře výstavby jaderných ponorek v delším časovém období.
Mezi požadované schopnosti patří kompletní výroba trupu, modulární vybavení, integrace přesných systémů, instalace reaktorového prostoru a testování po dodání. Námořnictvo také hledá informace o dostupné kapacitě suchých doků, specializovaném výrobním zařízení a dostupnosti kvalifikovaného personálu pro projektování lodí.
Mezi kritickou infrastrukturu uvedenou v oznámení patří certifikované suché doky nebo plovoucí doky, dílny na výrobu těžkých modulů a portálové jeřábové systémy schopné zvedání a přemisťování hlavních modulů ponorek.
US Navy: SSN(X) jako ochránce amerického Pacifiku
Program SSN(X), formálně Next-Generation Attack Submarine, vznikl s cílem spojit do jedné platformy vlastnosti tří odlišných tříd současné americké ponorkové flotily, třídy Seawolf, Virginia a nově přicházející třídy Columbia.
Program byl poprvé představen v roce 2014, přičemž americké námořnictvo tehdy počítalo s dokončením analýzy designu do roku 2024 a se zahájením stavby přibližně o deset let později. Realita se od tohoto plánu postupně vzdalovala.
Zahájení stavby, původně očekávané mezi lety 2031 a 2034, se posunulo na fiskální rok 2035 a poté kvůli rozpočtovým tlakům, prioritizaci programu Columbia a kapacitním limitům loděnic až na fiskální rok 2040.
Fiskální rok 2026 přinesl programu přibližně 623 milionů dolarů na pokračující výzkum a vývoj, což udržuje technologickou kontinuitu, ale nijak neřeší, kdy se první operační ponorky reálně objeví ve flotile. Podle analýzy think-tanku Naval Submarine League zůstávají přesné parametry návrhu vysoce utajované, analytici však očekávají prvky jako rozšířené torpédové vybavení, zdokonalené sonarové soustavy a integraci s bezpilotními podmořskými systémy.
Kongresová rozpočtová kancelář (CBO) odhaduje jednotkovou cenu jedné ponorky SSN(X) mezi 7 a 8,7 miliardy dolarů, zatímco vlastní odhad námořnictva se pohybuje kolem 5,8 miliardy dolarů.
Čína bude disponovat 80 ponorkami do roku 2035
Současná útočná ponorková flotila USA zahrnuje přibližně 20 ponorek třídy Los Angeles, tři Seawolfy a 26 ponorek Virginia, přičemž přesný počet kolísá podle toho, zda se počítají i jednotky procházející údržbou. Vyřazování stárnoucích Los Angeles bude v první polovině 30. let předstihovat tempo dodávek nových ponorek.
Podle aktuálních plánů by měla flotila útočných ponorek dosahovat přibližně 47 kusů ve fiskálním roce 2027, propadnout se na minimum 45 kusů v letech 2030–2031 a postupně se zvýšit na 56 kusů do fiskálního roku 2040. Za těchto předpokladů by námořnictvo nemuselo dosáhnout svého stanoveného cíle 66 ponorek dříve než ve 40. letech tohoto století.
Tento propad se časově kryje s odhady, že Čína by mohla disponovat přibližně 70 ponorkami do roku 2027 a asi 80 do roku 2035, včetně moderních ponorek typu 095. Větší čínská flotila může hlídkovat v přístupech k Tchaj-wanu, Jihočínském moři a klíčových úžinách v západním Pacifiku.
Tím nutí americké ponorky pokrývat více cílů na větších vzdálenostech, zatímco od nich zároveň očekává souběžné plnění misí sledování ponorek, ochrany letadlových skupin, průniku do sítí protipřístupových zón, zpravodajského sběru a případných přesných úderů.
K samotnému počtu se přidává i problém dostupnosti. Přibližně 37 až 40 procent amerických útočných ponorek může být v kterémkoli okamžiku mimo provoz kvůli zpožděné údržbě nebo čekání na loděnici.
Velké nesnáze v „Malé Americe“
Stavbu jaderných ponorek v USA zajišťují aktuálně jen dvě loděnice. General Dynamics Electric Boat a Huntington Ingalls Industries Newport News, jejichž kapacita je už nyní zatížena souběžnou výrobou tříd Columbia a Virginia.
Ponorky Columbia mají absolutní prioritu, protože zajišťují námořní složku amerického jaderného odstrašení, jedna ponorka této třídy si však podle dostupných údajů vyžaduje přibližně 2,5násobek pracovní síly potřebné na stavbu jedné Virginie.
Nedostatek kvalifikované pracovní síly, certifikovaných svářečů, konstruktérů, elektrikářů, potrubářů a pracovníků kontroly kvality tento problém dále prohlubuje. Zranitelnost dodavatelského řetězce, často závislého na jediném zdroji specializovaných komponent, jako jsou odlitky, pohonná zařízení nebo materiály tlakového trupu, může zpozdit celé výrobní sekvence.
Na rozšíření průmyslové základny, rozvoj pracovní síly a posílení dodavatelského řetězce je na fiskální roky 2027–2031 vyčleněno přibližně 6,2 miliardy dolarů.
Zdroj: Naval Today, Defence Security Asia, USNI News, 1945
Autor/Licence fotografie: USS Seawolf, Public Domain